na Blog.cz

Školu přeskočím. V poslední době je to ve škole napohodu. Petra je momentálně nemocná, tudíž má smůlu, že neuvidí svýho 'hobitka' . dvojtečka a déčka až někam do nekonečna. No, a tak po škole byl sbor. Ne , nemyslete si - neumím zpívat, chodím tam z donucení. Tam sme pořád zpívali, zpívali a nemohli jsme si pustit ani jednu písničku. Shit. Jelikož budem mít vystoupení, tak všichni říkaj, že bychom tam mohli tancovat- HAHAHAHAH. Já , jasně. Chvilku jsem protestovala, že prostě tancovat nebudu, tak učitel řekl, že nemusím. Muhehee.

Všichni na mě pak byli naštvaní. mhh, noa? . A tak jsem šla domů. Ve svých nových converse, ze kterých mám strašnou radost :). V polovině cesty jsem si vzpoměla, že nemám klíče, tak jsem chtěla zavolat sestře, ale pak jsem zjistila , že nemám ani mobil. U nás nikdo jiný doma nebyl, takže jsem se neměla jak dostat do baráku. Pak mi cvaklo v hlavě. *U nás nikdo jiný doma nebyl* Tudíž mi nikdo skrz zaracha nemohl zakázat jít ven. Tak jsem se stavila pro kámošku (Gadža, chuligán,lempl,dement, šulan, cigán,Danuš nebo Traktor ) Pff, dalo dost práce vypsat všechny názvy, jak si říkáme , hehe.

Vždycky jsem chtěla být červenovlasá holka, která by měla krátké vlasy zhruba po ramena. Všechno co by mi dělalo radost by bylo stmívání, anime a linkin park. Chtěla jsem mít taky nejlepší kamarádku, s kterou bych mohla všechno řešit a všechno jí říct. Chtěla jsem si užívat den po dni, chodit ven , jelikož bych měla samý jedničky a nemusela bych se učit. Moje motto mělo být ,, Každý den si užívej jako by byl tvůj poslední .'' Taky jsem chtěla hromadu kamarádů, s kterejma jsem si mohla psát, mohla jim psát všechno, byly by pro mě VŠECHNO. Mým vzorem by byla Kristen Stewart a měla bych svůj pokoj, ve kterým by byli vylepení slaďouši jako je Robert Pattinson a Chester Bennington . A málem bych zapoměla na Mikeho Shinodu. Byla bych milá a přátelská . Ve škole bych vynikala se samýma jedničkama, uměla bych nádherně kreslit, zpívat a hrát na klavír. Pokaždé, kdybych měla melancholickou náladu, otevřela bych pokoj , kde by byly již zmíněné plakáty Roberta, Chestera a Mikeho, pokoj by byl černé barvy, v rohu by byla akorát postel s rozsvíceným notebookem Apple a okolo postele by byly připojené barevné světýlka. Prostě bych jen zasedla za klavír , vybila se z téhle nálady, lehla do postele a šla na skype, kde by mi psal ♥T♥.

Není to tak dávno, co jsem se rozhodla psát povídky o upírech. Jelikož jsem se ale chtěla dostat více k tématu a dozvědět se o nich víc, půjčila jsem si v knihovně všelijaké knížky. Jako třeba Upíří Deníky. Byla jsem se tam mrknout ještě dneska a našla jsem plno dalších podobných knížek, tak jsem je půjčila. Vím, každý si představuje upíry a jejich svět jinak, ale já jsem si to musela přečíst. Známou Kristen a Edwarda znám už déle, takže jsem nemusela nic pátrat, ale o Upířích Denících jsem se dozvěděla zhruba před ani ne rokem. Později, až jsem se podívala na filmy a pročetla knížky, napadlo mě, napsat na blog anketu, jestli jste víc pro Kristen , nebo pro Ninu. Vím, že je to styl každého z vás, a že ho má každý jiný, ale nedalo mi to.

Zdar jak sviňa.

Celkem jsem se překvapila číslem co mi blikalo ráno na mobilu , když jsem vstávala. Vstávala jsem rovnou v osm hodin . Je to hnus, když se o víkendu probouzím už v osm. Jindy to bývá až kolem dvanácté. Jak jsem vám psala v pátek ,- jo, odstavec s nápisem IN LOVE. Tak ten hnědovlasej , kterej má zaracha mi včera napsal. Háá. Asi jsem mu neměla psát, že se mám 'nic moc '. Protože to ze mě pak pořád tahal, takže jsem nakonec odešla od počítače dobrovolně. Taky jsem včera mohla na půl hodiny ven.

Čau kámo.

Jak jste si všimli, můžu se vykašlat na nějakej uvítací článek. Tak si říkám, že je to celkem na nic, když nikoho to stejně nezajímá. Lepší bude asi nějakej výtržek z mýho podělanýho života. Ne doslova podělanýho, vypořádala jsem se s tím natolik, že se ve všem snažím najít něco zajímvaýho, jak to říct . Snažím se být 'happy' ? Hm, možná tak nějak .

v celým článku se dozvíš fakt dobrý kecy , no.